"Co to hergot je?"

8. července 2017 v 19:49 |  Moje tvorba
"Co to hergot je?"

Co se stalo, že by se to začalo obracet? Roky plné nadějí se mění v realitu? Kdyby to tak, byla pravda? A co, když je! Je, teda doufám v to.
Policie za oknem objíždí zdejší stavení, já s vnitřním kvílením čekám. Na něj, na Tebe. Až se mi vrátíš, skočím Ti do náruče. Co to taky člověče povídáš? Motýlky v bříše, že máš? A na to si přišel jak? Nechápavě si sebe prohlížím v zdrcadle.... žádná újma na zdraví. Žádný zvětšený nos apod.. Je to tak. Ten člověk, co se odráží v zrdcadle, říká pravdu. Zamilovala se a přece jí to nebudete všichni zase věřit? Co, kdy je to, ale pravda... zamilována, zcela nepochopitelně. Její dech se zrychluje, ale její hrdlo se stahuje, nemůže dýchat a popadnout dech, dokud ho zase neuvidí. Ano, dokud ho zase Ona neuvidí. A nesplynou.
"Co to hergot je?" Už zcela blázním, ano blázním po tvém doteku, polibku...
Na stupnici od 0-100bodů, na kolik bodů něco k němu citíš? Na 50,60? Máš ho ráda? Máš? Tak, co řešíš? Rozeběhni se, přímo za ním. Po padni ho do náruče a nepouštěj. Už ne, neodcházej, neboj se a otevři své srdce, nech proudit sílu mezi tvým srdcem a jeho srdcem. Věř tomu.
 

"Strach z vlastních myšlenek"

12. září 2016 v 0:13 |  Moje tvorba
Taky se Vám stává, že co v hlavě to na jazyku? Mě, dost často, ale i přesto mám dny, kdy mám doslova strach z mých myšlenek. Kdy mě mé myšlenky dostávají do trapasů a nesnázích.
Trapasy, to je moje... a vždy bude, jiná nebudu. Jdu si takhle po chodníku na tramvaj, mám toho dost na celý den. Když jsi jdu tou cestou zdlouhavou mám v oblibě si říkát v duchu, co musím udělat, v kolik a kam zajít, s kým mluvit a jak? Shrnu si vlastně celý den, ale ne v bodech, ale doslova ve větách, odstavcích. Občas se sluchátky v uších. Nicméně stalo se mi už mnohokrát, že vidím kolemjdoucí s kterými se míjím za pochodu do cílové pozice, jak se na mě zvláštně koukají někdy rozpustile usmívají a říkám si co se děje? Oblékla jsem si snad tričko naruby? Což se mi nikdy ještě nestalo. Musím zaklepat. Klep, klep a klep. když v tom se přistihnu, že to co si říkám v duchu, říkám vlastně úplně srozumitelně NAHLAS. Vyděsím se tak , že strnu nachvíli na místě a přemýšlím jestli náhodou nepatřím do blázince či zrychlím a snažím se nemyslet na to, jak jsem u toho asi musela divně vypadat. Nejhorší na tom, je, že si to vůbec neuvědomuji, kdy přecházím z jen myšlení na mluvení + myšlení. :O
A ta méně vtipná část? Je o tom, že nejste to jenom Vy, kdo má strastiplné dny a problémy, ať už kdekoliv a má pocit, že nejlepší by bylo zdrhnout od toho všeho, co Vás tolik ubíjí. I mě se to týká, byli dny a občas ještě jsou, kdy nastává okamžik: Musím odsud pryč, rychle a jakkoliv! Nakonec se to nekoná a já dál žiji v klidném postředí, jelikož se to uklidní. Mám smysl pro dramatičnost a zveličování hloupostí na příšerné a katastrofické věci. Tak se nedivte, že občas mi hrábne :D a chci utect od všeho. Většinou zjišťuji, že to tak horké není jak si myslím a situace se nakonec sama uklidní. Takže občas mě děsí myšlenky, že není východisko rozumné a představte si a ONO JE!
Pro dnešní noc vše a přeji pěkné dny strávené s rodinou, přáteli a známými. Samota nenípříjemná věc.
Dobrou noc. :)

"Mučení povoleno"

8. dubna 2015 v 18:04 |  Moje tvorba
Dlouho jsem na tento blog nenapsala ani jednu řádku. Týdenní téma mě však zaujalo a pokusím se si tady mezi vámi polepšit.

Asi tak to odsud pocud!
Muže se to brát z různých úhlů pohledů. Mě přišlo na mysl, co je to za blbost? Mučení povoleno to jako fakt? Ikdyž člověk udělá cokoliv proti právu, měli by jsme se zachovat jako on a pokračovat v nekonečném mučení?
Nejenom k člověku se to vztahuje ani zvířata by neměla trpět. Když si vzpomenu na případy: špatně udržované příbytky testovaných zvířat, malé prostory pro slepice na chov, zvířata zničená a hladová. Vypad to, že je někde chyba a ono to není jenom na straně maitelů, kteří si nevaží zviřat, věcí i lidí kolem sebe, ale taky na straně státu. Je to moc špatná vizitka státu, když si nedokáže udělt ve státu pořádek a pohlídat to. Já vím, že to není snadné, když na jedné straně stojí lidé jako je pan Nečas a podobně, ale věřím, že v politice a nejenom v politice prostě v jakékoliv práci existují lidé, kterým záleží na ostatních na tom jak bude budoucí svět vypadat.
Nesouhlasím s mučením, existují ale také různé sexuální úchylky, které jsou založeny na mučení, no budiž. To snad neubližujeme člověku.
Celá takhle tématika na mě hodila takový zničující pocit. Jak těžké je pomáhat těm, kteří si kazí svůj život svou povahou, touhou po penezích, jsou sobečtí a neváží si ostatních. Jak tyto lidi naučit lásce k druhým?
 


Castle na zabití - 1x03

28. srpna 2014 v 9:05 |  Castle na zabití
Ruská ruleta
V loďce je nalezeno tělo mladíka, Donnyho, studenta místní prestižní školy a synem nedávno zbankrotovaných rodičů, kteří očividně neměli tušení, co jejich syn prováděl za jejich zády. Donny byl členem party, a aby si mohl udržet svůj standardní životní styl, stal se dealerem drog. Podezřelým je jeho dodavatel, kterého navíc usvědčí i jedna dívka z party. Rick, pod tíhou případu, se čím dál více rozplývá nad svou dokonalou dcerou. Rickovi dojde, že parta asi není tak bez viny, jak tvrdí, a tak vyšetřovaní nabere jiný směr.





















V první sérii měla Kate ještě krátké vlasy, je neuvěřítelné jak se to za všechny série změnilo.







Pachatel byl nakonec dopaden, ikdyž jeho zadní vrátka byla dost promakaná.

Castle na zabití 01x02

21. května 2014 v 12:30 |  Castle na zabití

Mrtvá chůva

Vtěrka Castle už si získal přízeň skoro celého oddělení vražd, pouze Beckettová mu pořád nemůže přijít na jméno. Jen z donucení ho zavolá k mrtvému tělu dívky, které se našlo v prádelně jednoho domu v sušičce...
Detektiv Kate Beckettová se spisovatelem Rickem Castlem, který sbírá materiál pro svou knihu, jsou přivoláni do prádelny v obytném domě. Jedna ze sousedek našla v sušičce tělo chůvy Sáry Manningové, která pracovala v rodině Petersonů. Pravděpodobně ji někdo udeřil lahví s bělidlem, Sára upadla a narazila hlavou na stůl. Těsně před smrtí měla pohlavní styk. Muž použil kondom. Claudia Petersonová byla v práci, její muž Howard doma, ale Sáru neviděl, protože spal. Oba shodně tvrdí, že Sára měla přítele Brenta, ale že se před měsícem rozešli.

Na videu z kamery ve výtahu jede Sára s prádlem dolů a má mobil, pak se vrací nahoru. Za čtyřicet minut jede znovu dolů, aby dala prádlo do sušičky, ale mobil už nemá. Nenašel se ani v prádelně, ale podle operátora je pořád v domě. Na Sářino číslo chodily poslední dva měsíce hovory z čísla Brenta Johnsona. Brent má však alibi.

O Sářině smrti se Brent dozvěděl od její kamarádky Chloe Richardsonové. Chloe, která sehnala Sáře práci u Petersonových, naznačí, že Sára měla poměr s Howardem. Howard se ale přizná, že měl poměr s jistou ženou ze své kanceláře a Chloe ho za úplatek kryla.




































































2. kapitola - 7. část

28. února 2014 v 22:45 |  Moje tvorba
V tváří v tvář - 7. část
S radostným pohledem na odesílatele ji otevřela a v ní stálo: "Moc se ti omlouvám, ale dneska to musíme odložit. Přijde ke mně mamka, která už dlouho u mě nebyla. Domluvíme se na jindy, promiň, nestíhám. Dobrou noc." Dočetla poslední slova, hodila na postel mobil. Málem se rozbrečela, jak ji to zranilo. Byly pryč, všechny ty obavy "jak vysvětlit mamce, že potřebuje jít v podvečer ven, pryč byly výmluvy. Zbyl jen zvláštní pocit v srdci, cítila se, že přestal mít zájem o cokoli spojené s ní. Byla s toho, tak špatné, že ani nepřišla na večeři.

Dole v kuchyni seděl její taťka a ptal se, proč nepřišla. Volali ji, ale ona neslyšela, nechtěla slyšet. Nic nechtěla vidět ani slyšet. Nestála o blbé otázky na adresu její nálady. Proto se ani nezvedla z postele. Dala si do uší sluchátka a pustila si své oblíbené písničky od Davida Guety, aby se trochu dala dohromady. Zrovna v uších ji zněly rytmické tóny, úvodní části "Sexy Bitch", když vešla do pokoje její mamka. Mluvila na ní, ale ona si toho nevšimla. Měla zavřené oči, sluchátka přes její hnědé vlasy vůbec nebyly vidět, proto si její mamka domyslela, že asi usnula, že by bylo hnusné, kdyby ji vzbudila. Odešla a potichu zavřela, aby ji ještě nevzbudila.

Večer strávila přemýšlením a posloucháním hudby.

Nebyla sama, kdo nemohl usnout. Viktor seděl ve svém pokoji a měl puštěné rádio "Helax". "Udělal jsem chybu", vzdychl si.

2. kapitola - 6. část

28. února 2014 v 22:44 |  Moje tvorba
V tváří v tvář - 6. část
Magda se podivila jeho tónu hlasu a vyšla ven před dům. "Tak ahoj a děkuji za pomoc", otočila se a odcházela ke svému domovu, v naději, že se ještě někdy náhodou shledají. Tak moc ji zaujal svým charakterem.

Když zavřel dveře, šel do kuchyně a uvařil si kávu, aby se vzpamatoval.

V okamžiku, kdy uslyšela klapnutí dveří, otočila se a koukla se na pěkně opravený starý baráček. Před okny byly v záhoně čerstvě zasazené hortenzie, chodníček až ke dveřím budil dojem vypracovaného plánu, jak zapůsobit na veřejnost. Koutkem oka se koukla do okna v přízemí, nikdo tam nestál. Otočila se a rázným krokem vykročila.

Když si odemkla dveře, byla ráda, že konečně došla domů, byl to celkem kus. Když se snažila nepozorovaně proplížit kolem kuchyně ke schodům, zpozorovala ji však mamka stojící u okna v obavách. Vešla do chodby a řekla: "To jsem ráda, že jsi přišla, říkala jsem si, že tam za tebou asi za chvíli přijdu a odvedu si Tě násilím, když na to přijde." Řekla s výsměšným tónem, když se však Magda na ni otočila a ona uviděla náplast na koleni a pod ní rudou skvrnu od krve, zděsila se.

"Co se ti stalo?", a spráskla ruce. "Běž do koupelny a umyj si to studenou vodou. Člověk Tě poprosí, aby jsi vynesla koš a jak to s tebou dopadne."

Magda byla šťastna, když vylezla těch 15 schodů, které vedli do prvního patra. Došla do koupelny a tam se zavřela. Sundala si oblečení a vlezla do vany. Sundala náplast a když stříkla na koleno studenou vodu, tak málem vykřikla, strašně jí to zapálilo. Rozhodla se, že už se nebude pokoušet o další pokus. Vysprchovala se a vylezla z vany ven. Mezitím přemýšlela o tom, jak vlastně zvládne mamku přemluvit. A jestli vůbec dojde k rybníku, najednou se jí v hlavě objevila divná myšlenka, "napsat, že nepřijde" , ale to za chvíli zavrhla. Sedla si na postel a chtěla zavolat kamarádce a domluvit se. Avšak ji přišla zpráva.

Na druhé straně však někdo s bolestivým dojmem, odeslal zprávu.

2. kapitola - 5. část

28. února 2014 v 22:40 |  Moje tvorba
V tváří v tvář - 5. část
"Kde si?", zeptala se trochu klidnějším tónem, když ji vzala mobil.

"Jsem u toho hodného souseda Viktora."

Řekla a čekala, co jí na to mamka řekne.

" Co tam děláš?"

"Nelekej se mami" řekla odvážným tónem. "Spadla jsem a rozbila si koleno nic víc a Viktor šel zrovna ven atak mě vzal k sobě domů a ošetřil mi ránu." Dokončila větu.

"Ty mu tykáš ?" řekla mamka podezíravě. "A proč už nejdeš domů?" řekla poněkud nakvašeně.

"Mami, už jdu musím končit." A zavěsila.

V té chvíli přišel Viktor, protože z pokoje slyšel její hlas a proto přišel, aby se podíval, jestli je všechno v pořádku. Našel ji, jak se snaží dojít do koupelny. Nedařilo se jí to, protože měla poraněnou nohu a ještě ji to hodně bolelo, nebyla malá a tak to nedávala moc najevo.

"Měla si zavolat", řekl lehce dotčeně. "Volala jsem, ale ty jsi nepřišel", zalhala a podívala se mu do očí.

Měl krásné modré oči, ale teď vypadali spíše jako šedé mraky, které se najednou z ničeho nic objevily na nebi. Byli to dotčené oči a ještě něco v nich bylo, ale to Magda nemohla rozeznat.

Viktor věděl, že dneska s toho srazu s Magdou asi sejde, když sotva chodí, měla by si odpočinout. No jo, ale tohle jí nemohl říct, připravoval se na večer, co jí napíše. Přemýšlel jakou výmluvu použít: promiň, zapomněl jsem, že dneska mám jít za babičkou, nebo promiň, ale dneska ke mně přijde mamka a nemůžu to odložit. Různé výmluvy, se mu honily hlavou, ale stále si neuměl vybrat.

Chtěl ji zvednout a odnést do obývacího pokoje, ale Magda řekla: "Ne, díky to už dojdu. Musím jít už domů. Mamka má už o mě určitě strach. Už je to déle, než pár minut."

Podíval se na ní se soucitem a sám si říkal, jak to dojde domů, věděl, že už by neměl otravovat a měl by být rád, že ji dneska aspoň tak viděl. "Dobře, ale dávej na sebe pozor." Řekl ustaraným hlasem. A vyprovodil ji aspoň ke vchodovým dveřím. Měl obavy, ale překonal je.

"Tak se někdy stav, když už jsi u mě byla." Pronesl skoro jako by to byla prosba.

2. kapitola - 4. část

28. února 2014 v 22:40 |  Moje tvorba
V tváří v tvář - 4. část
"Kam pak jsi to chtěla jít?", otázal se jí. Snažila se rychle vzpamatovat z toho, že ji viděl Viktor na nohou a rychle řekla, aby nevypadala divně: "Chtěla jsem jít na záchod", pronesla a všimla si jak se na ní dívá svými krásnými modrými oči, nikdy předem si nevšimla, že je opravdu hezký. Vidívala ho vždycky z dálky a jediné, co si řekli bylo: "Ahoj.", jelikož ho viděla z dálky nikdy se nevšimla jeho světle modrých očí, které se leskly obavami. Viděla, že mu bylo líto, co se jí stalo a proto za jeho ochotu atd., nevěděla jak mu to oplatit.

"No, tak pojď", řekl a podal ji ruku, aby se o něho mohla opřít při vstávání.

Měl silnou paži, asi hodně cvičil a chodil do fitness. Jednou si říkala, že by tam taky mohla zajít, aby zpevnila svou postavu a pro dobrý pocit.

Magda byla středně vysoká a její postava byla hezky opálená, ještě z minulé dovolené v Turecku, jediné co ji kazilo vzhled hezké hubené dívčiny, byli snad jenom její obtloustlé stehna, které měla asi po své mamce.

Pomohl ji vstát a šel s ní pomalou chůzí a zároveň ji podepíral až k toaletám, aby náhodou si ještě něco neudělala při pádu na zem. Když dorazila na záchod, hrozně se jí ulevilo, nechtělo se jí, ale jelikož začala být nervózní, tak jí to přišlo celkem jako dobrý nápad.

"Až budeš zakřič přijdu pro Tebe", řekl jí a odešel do pokoje.

Mezitím si její mamka všimla, že už by její dcera mohla být zpátky. Dostala strach jestli se jí něco nestalo a proto vyběhla z domu a rozhlédla se po okolí. Koukla se i směrem k popelnicím, ale tam nezahlédla nikoho postávat ani sedět či ležet. Byla opravdu vystrašená říkala si: "Neměla jsem ji pouštět ven. Byla dneska jiná taková zamyšlená." Druhá věc, co jí napadla po vyběhnutí z domu, bylo zavolat ji na mobil, jistě si vzala svůj mobil do kapsy. Vytočila její číslo, chvíli čekala a pak ji to zvedla a řekla : " Mami, co potřebuješ?" otázala se trochu provinile, došlo jí, že už je hodně dlouho venku a že o ní mamka měla strach a pro to ji volala.

2. kapitola - 3. část

28. února 2014 v 22:39 |  Moje tvorba
V tváří v tvář - 3. část
V obývacím pokoji jako obvykle v tuto ranní dobu v sobotu sedával Viktor na sedačce v ruce držel noviny a konferenčním stolku, hned před ním stála čerstvě vymačkaná šťáva z pomeranče. Když v tom se na okně s výhledem na cestu před barákem přilepil kousek nějakého divného papíru. Ze začátku si ho Viktor sedící zády k oknu nevšiml, ale jelikož po dočtení novin jde jako obvykle si zaběhat ven do parku, tak když se chystal ven, uviděl ten papír na svém okně. Trochu se naštval, včera komplet celý dům vydrhl a umyl všechna okna. Dalo mu to tak hodně práce. Vyšel z baráku jen tak ledabyle v teplácích a volném tričku ven, aby ten odporný papír sundal z okna. Když vyběhl ven, zjistil, že před jeho barákem na obrubníku sedí Magda, které z kolena tekla krev. Nevěřil vlastním očím, lekl se a nahodil tempo parní lokomotivy, aby byl co nejrychleji u ní a pomohl ji z nesnázích. Když byl u ní zeptal se ji: "Ahoj, nestalo se ti nic?", sedl si vedle ní a začal si prohlížet její koleno.

Ona jako ve snu ze sebe vysoukala, že šla vyhodit smetí a že se asi zamyslela a nevšimla si větve před sebou a spadla. Všimla si, že to Viktorovi, jejímu sousedovi, docela sluší. Říkala si, že si nikdy nevšimla, že Viktor je celkem fešák, za to věděla, že je to hodný soused.

Viktor to nechtěl nechat jen, tak a s jejím souhlasem ji odnesl k sobě do domu. Chytila se ho za paže, na kterých měl hezky vypracované bicepsy a přitiskla svou hlavu na jeho rameno. Donesl ji do obývacího pokoje a posadil ji na pohovku. Za chvíli přinesl mokrý ručník, dezinfekci a náplast na ránu.

Než přišel Viktor stačila se Magda vzpamatovat a všimnout si, že jeho obývací pokoj je celkem hezky a útulně zařízený. Podlaha byla s barvena do třešně a na ní přesně uprostřed místnosti ležel chlupatý, bílý koberec. Na něm stál konferenční stolek s pomerančovou šťávou. Na stěnách viděla spoustu obrazů moderních malířů. Na parapetě seděli bílé, fialové a dokonce žluté pokojové orchideje, a vedle bílé sametové pohovky stála třešňová knihovnička s různými žánry knih. Jediné co ji překvapilo bylo to, že místo televize, která by mohla stát před sedačkou a konferenčním stolkem byl postaven krb s červených cihel. Měla chuť se ho zeptat, proč to tak je, ale když se pokusila vstát, zavrávorala a spadla zpátky na sedačku, která se pod ní nepříjemně zhoupla. Ve chvíli, kdy dopadla na ni se z chodby vynořil Viktor a nesl ji náplast.

Kam dál