Únor 2014

2. kapitola - 7. část

28. února 2014 v 22:45 Moje tvorba
V tváří v tvář - 7. část
S radostným pohledem na odesílatele ji otevřela a v ní stálo: "Moc se ti omlouvám, ale dneska to musíme odložit. Přijde ke mně mamka, která už dlouho u mě nebyla. Domluvíme se na jindy, promiň, nestíhám. Dobrou noc." Dočetla poslední slova, hodila na postel mobil. Málem se rozbrečela, jak ji to zranilo. Byly pryč, všechny ty obavy "jak vysvětlit mamce, že potřebuje jít v podvečer ven, pryč byly výmluvy. Zbyl jen zvláštní pocit v srdci, cítila se, že přestal mít zájem o cokoli spojené s ní. Byla s toho, tak špatné, že ani nepřišla na večeři.

Dole v kuchyni seděl její taťka a ptal se, proč nepřišla. Volali ji, ale ona neslyšela, nechtěla slyšet. Nic nechtěla vidět ani slyšet. Nestála o blbé otázky na adresu její nálady. Proto se ani nezvedla z postele. Dala si do uší sluchátka a pustila si své oblíbené písničky od Davida Guety, aby se trochu dala dohromady. Zrovna v uších ji zněly rytmické tóny, úvodní části "Sexy Bitch", když vešla do pokoje její mamka. Mluvila na ní, ale ona si toho nevšimla. Měla zavřené oči, sluchátka přes její hnědé vlasy vůbec nebyly vidět, proto si její mamka domyslela, že asi usnula, že by bylo hnusné, kdyby ji vzbudila. Odešla a potichu zavřela, aby ji ještě nevzbudila.

Večer strávila přemýšlením a posloucháním hudby.

Nebyla sama, kdo nemohl usnout. Viktor seděl ve svém pokoji a měl puštěné rádio "Helax". "Udělal jsem chybu", vzdychl si.

2. kapitola - 6. část

28. února 2014 v 22:44 Moje tvorba
V tváří v tvář - 6. část
Magda se podivila jeho tónu hlasu a vyšla ven před dům. "Tak ahoj a děkuji za pomoc", otočila se a odcházela ke svému domovu, v naději, že se ještě někdy náhodou shledají. Tak moc ji zaujal svým charakterem.

Když zavřel dveře, šel do kuchyně a uvařil si kávu, aby se vzpamatoval.

V okamžiku, kdy uslyšela klapnutí dveří, otočila se a koukla se na pěkně opravený starý baráček. Před okny byly v záhoně čerstvě zasazené hortenzie, chodníček až ke dveřím budil dojem vypracovaného plánu, jak zapůsobit na veřejnost. Koutkem oka se koukla do okna v přízemí, nikdo tam nestál. Otočila se a rázným krokem vykročila.

Když si odemkla dveře, byla ráda, že konečně došla domů, byl to celkem kus. Když se snažila nepozorovaně proplížit kolem kuchyně ke schodům, zpozorovala ji však mamka stojící u okna v obavách. Vešla do chodby a řekla: "To jsem ráda, že jsi přišla, říkala jsem si, že tam za tebou asi za chvíli přijdu a odvedu si Tě násilím, když na to přijde." Řekla s výsměšným tónem, když se však Magda na ni otočila a ona uviděla náplast na koleni a pod ní rudou skvrnu od krve, zděsila se.

"Co se ti stalo?", a spráskla ruce. "Běž do koupelny a umyj si to studenou vodou. Člověk Tě poprosí, aby jsi vynesla koš a jak to s tebou dopadne."

Magda byla šťastna, když vylezla těch 15 schodů, které vedli do prvního patra. Došla do koupelny a tam se zavřela. Sundala si oblečení a vlezla do vany. Sundala náplast a když stříkla na koleno studenou vodu, tak málem vykřikla, strašně jí to zapálilo. Rozhodla se, že už se nebude pokoušet o další pokus. Vysprchovala se a vylezla z vany ven. Mezitím přemýšlela o tom, jak vlastně zvládne mamku přemluvit. A jestli vůbec dojde k rybníku, najednou se jí v hlavě objevila divná myšlenka, "napsat, že nepřijde" , ale to za chvíli zavrhla. Sedla si na postel a chtěla zavolat kamarádce a domluvit se. Avšak ji přišla zpráva.

Na druhé straně však někdo s bolestivým dojmem, odeslal zprávu.

2. kapitola - 5. část

28. února 2014 v 22:40 Moje tvorba
V tváří v tvář - 5. část
"Kde si?", zeptala se trochu klidnějším tónem, když ji vzala mobil.

"Jsem u toho hodného souseda Viktora."

Řekla a čekala, co jí na to mamka řekne.

" Co tam děláš?"

"Nelekej se mami" řekla odvážným tónem. "Spadla jsem a rozbila si koleno nic víc a Viktor šel zrovna ven atak mě vzal k sobě domů a ošetřil mi ránu." Dokončila větu.

"Ty mu tykáš ?" řekla mamka podezíravě. "A proč už nejdeš domů?" řekla poněkud nakvašeně.

"Mami, už jdu musím končit." A zavěsila.

V té chvíli přišel Viktor, protože z pokoje slyšel její hlas a proto přišel, aby se podíval, jestli je všechno v pořádku. Našel ji, jak se snaží dojít do koupelny. Nedařilo se jí to, protože měla poraněnou nohu a ještě ji to hodně bolelo, nebyla malá a tak to nedávala moc najevo.

"Měla si zavolat", řekl lehce dotčeně. "Volala jsem, ale ty jsi nepřišel", zalhala a podívala se mu do očí.

Měl krásné modré oči, ale teď vypadali spíše jako šedé mraky, které se najednou z ničeho nic objevily na nebi. Byli to dotčené oči a ještě něco v nich bylo, ale to Magda nemohla rozeznat.

Viktor věděl, že dneska s toho srazu s Magdou asi sejde, když sotva chodí, měla by si odpočinout. No jo, ale tohle jí nemohl říct, připravoval se na večer, co jí napíše. Přemýšlel jakou výmluvu použít: promiň, zapomněl jsem, že dneska mám jít za babičkou, nebo promiň, ale dneska ke mně přijde mamka a nemůžu to odložit. Různé výmluvy, se mu honily hlavou, ale stále si neuměl vybrat.

Chtěl ji zvednout a odnést do obývacího pokoje, ale Magda řekla: "Ne, díky to už dojdu. Musím jít už domů. Mamka má už o mě určitě strach. Už je to déle, než pár minut."

Podíval se na ní se soucitem a sám si říkal, jak to dojde domů, věděl, že už by neměl otravovat a měl by být rád, že ji dneska aspoň tak viděl. "Dobře, ale dávej na sebe pozor." Řekl ustaraným hlasem. A vyprovodil ji aspoň ke vchodovým dveřím. Měl obavy, ale překonal je.

"Tak se někdy stav, když už jsi u mě byla." Pronesl skoro jako by to byla prosba.

2. kapitola - 4. část

28. února 2014 v 22:40 Moje tvorba
V tváří v tvář - 4. část
"Kam pak jsi to chtěla jít?", otázal se jí. Snažila se rychle vzpamatovat z toho, že ji viděl Viktor na nohou a rychle řekla, aby nevypadala divně: "Chtěla jsem jít na záchod", pronesla a všimla si jak se na ní dívá svými krásnými modrými oči, nikdy předem si nevšimla, že je opravdu hezký. Vidívala ho vždycky z dálky a jediné, co si řekli bylo: "Ahoj.", jelikož ho viděla z dálky nikdy se nevšimla jeho světle modrých očí, které se leskly obavami. Viděla, že mu bylo líto, co se jí stalo a proto za jeho ochotu atd., nevěděla jak mu to oplatit.

"No, tak pojď", řekl a podal ji ruku, aby se o něho mohla opřít při vstávání.

Měl silnou paži, asi hodně cvičil a chodil do fitness. Jednou si říkala, že by tam taky mohla zajít, aby zpevnila svou postavu a pro dobrý pocit.

Magda byla středně vysoká a její postava byla hezky opálená, ještě z minulé dovolené v Turecku, jediné co ji kazilo vzhled hezké hubené dívčiny, byli snad jenom její obtloustlé stehna, které měla asi po své mamce.

Pomohl ji vstát a šel s ní pomalou chůzí a zároveň ji podepíral až k toaletám, aby náhodou si ještě něco neudělala při pádu na zem. Když dorazila na záchod, hrozně se jí ulevilo, nechtělo se jí, ale jelikož začala být nervózní, tak jí to přišlo celkem jako dobrý nápad.

"Až budeš zakřič přijdu pro Tebe", řekl jí a odešel do pokoje.

Mezitím si její mamka všimla, že už by její dcera mohla být zpátky. Dostala strach jestli se jí něco nestalo a proto vyběhla z domu a rozhlédla se po okolí. Koukla se i směrem k popelnicím, ale tam nezahlédla nikoho postávat ani sedět či ležet. Byla opravdu vystrašená říkala si: "Neměla jsem ji pouštět ven. Byla dneska jiná taková zamyšlená." Druhá věc, co jí napadla po vyběhnutí z domu, bylo zavolat ji na mobil, jistě si vzala svůj mobil do kapsy. Vytočila její číslo, chvíli čekala a pak ji to zvedla a řekla : " Mami, co potřebuješ?" otázala se trochu provinile, došlo jí, že už je hodně dlouho venku a že o ní mamka měla strach a pro to ji volala.

2. kapitola - 3. část

28. února 2014 v 22:39 Moje tvorba
V tváří v tvář - 3. část
V obývacím pokoji jako obvykle v tuto ranní dobu v sobotu sedával Viktor na sedačce v ruce držel noviny a konferenčním stolku, hned před ním stála čerstvě vymačkaná šťáva z pomeranče. Když v tom se na okně s výhledem na cestu před barákem přilepil kousek nějakého divného papíru. Ze začátku si ho Viktor sedící zády k oknu nevšiml, ale jelikož po dočtení novin jde jako obvykle si zaběhat ven do parku, tak když se chystal ven, uviděl ten papír na svém okně. Trochu se naštval, včera komplet celý dům vydrhl a umyl všechna okna. Dalo mu to tak hodně práce. Vyšel z baráku jen tak ledabyle v teplácích a volném tričku ven, aby ten odporný papír sundal z okna. Když vyběhl ven, zjistil, že před jeho barákem na obrubníku sedí Magda, které z kolena tekla krev. Nevěřil vlastním očím, lekl se a nahodil tempo parní lokomotivy, aby byl co nejrychleji u ní a pomohl ji z nesnázích. Když byl u ní zeptal se ji: "Ahoj, nestalo se ti nic?", sedl si vedle ní a začal si prohlížet její koleno.

Ona jako ve snu ze sebe vysoukala, že šla vyhodit smetí a že se asi zamyslela a nevšimla si větve před sebou a spadla. Všimla si, že to Viktorovi, jejímu sousedovi, docela sluší. Říkala si, že si nikdy nevšimla, že Viktor je celkem fešák, za to věděla, že je to hodný soused.

Viktor to nechtěl nechat jen, tak a s jejím souhlasem ji odnesl k sobě do domu. Chytila se ho za paže, na kterých měl hezky vypracované bicepsy a přitiskla svou hlavu na jeho rameno. Donesl ji do obývacího pokoje a posadil ji na pohovku. Za chvíli přinesl mokrý ručník, dezinfekci a náplast na ránu.

Než přišel Viktor stačila se Magda vzpamatovat a všimnout si, že jeho obývací pokoj je celkem hezky a útulně zařízený. Podlaha byla s barvena do třešně a na ní přesně uprostřed místnosti ležel chlupatý, bílý koberec. Na něm stál konferenční stolek s pomerančovou šťávou. Na stěnách viděla spoustu obrazů moderních malířů. Na parapetě seděli bílé, fialové a dokonce žluté pokojové orchideje, a vedle bílé sametové pohovky stála třešňová knihovnička s různými žánry knih. Jediné co ji překvapilo bylo to, že místo televize, která by mohla stát před sedačkou a konferenčním stolkem byl postaven krb s červených cihel. Měla chuť se ho zeptat, proč to tak je, ale když se pokusila vstát, zavrávorala a spadla zpátky na sedačku, která se pod ní nepříjemně zhoupla. Ve chvíli, kdy dopadla na ni se z chodby vynořil Viktor a nesl ji náplast.

2. kapitola - 2. část

28. února 2014 v 22:38 Moje tvorba
V tváří v tvář - 2. část
Její mamka odešla udělat snídani do kuchyně, sotva odešla, začala si uklízet Magda postel. Umyla se a šla se zeptat mamky, jestli něco nepotřebuje.

"Mohla by jsi vyhodit koš, už nemám kam dávat slupky od brambor na polévku."

"Dobře, mami."

Odešla.

Venku bylo krásně, vše bylo tak nové a hezké. Popelnice byly až na druhé straně řadovek. Nechápala, proč jsou až tam na konci a ne logicky v půlce řadovek. Musí, pak jít až na druhou stranu, je to únavné v tomhle vedru, když je teprve 8 hodin ráno, začíná být pěkný pařák. Léto jak na ruce, pampelišky, sedmikrásky a kosatce zdobily zahrádky obyvatel jejich ulice. Cestu k popelnicím si krátila radostným zpíváním, do rytmu se pohybovala a rukama houpala z jedné strany na druhou, když už byli popelnici v dohlednu rozeběhla se. Nevšimla si však, že těsně před nimi na cestě ležela větve uschlého dubu, která když uschla spadla na cestu. A ještě nikoho nenapadlo, že by ji mohl vyhodit a nebo spálit, nebyla příliš velká, aby bránila dopravě, tak se o ni nikdo nezajímal. Zasněná Magda s radostným pohvizdování si ji samozřejmě nemohla všimnout, když celou cestu k popelnicím si představovala jak ten neznámí bude vypadat atd.

Z ničeho nic se ocitla na zemi, smetí co měla vyhodit se rozkutálelo a větrem popoháněno, rozuteklo po cestě, byly to kýble plné kartónů od krabic a nějaké staré papíry a ty se lehce vznesli. Když se konečně posadila, uvědomila si, že zakopla o tu blbou větev a že si rozbila koleno a pěkně ji valila krev. V té chvíli přestala myslet na smetí, co se rozuteklo a snažila se dostat pryč z cesty, aby ji něco ještě nezajelo.

V té stejné chvíli v řadovém baráku, úplně na konci.

2. kapitola - 1. část

28. února 2014 v 22:37 Moje tvorba
1. Setkání tváří v tvář - 1. část
Ráno, když ptáci se probouzeli a rodiče mnoha dětí vstávaly do práce, aby nepřišli pozdě, se v Jabloňové ulice stalo něco úplně jiného než obvykle. Dívka v čísle 56 se probudila a nemohla uvěřit tomu, že má dneska rande. Bylo to k neuvěření. Neměla rande už od základky, asi proto když vstala začala skákat po pokoji a nadšeně si hvízdat.

Venku bylo nádherně, skoro jako včera. Slunce se teprve rvalo na oblohu, není se čemu divit, když Magdaléna vstala, dnes tak brzo. Měla na tváři nadšený a pro tento den, tak zasněný pohled. Není divu, když ji zavolala mamka, aby šla dolů, že neslyšela. Kdo by slyšel hlas své malé a hubené mamky z kuchyně v přízemí. Ona ne.

Když se jí dlouho neozývala, vyštrachala se do prvního patra a vešla do jejího pokoje, kde ji našla stát před oknem se zamyšleným pohledem tam někam v dál. Stála u dveří a překvapeně na ní hleděla. Magda netušila, že tam její mamka stojí, jak mohla vědět, když měla puštěný CD přehrávač. Měla puštěnou svou oblíbenou písničku: The book of love od Petera Gabriela. Když konečně dohrála otočila se, se zasněným pohledem k její rozestlané posteli. Nejprve si nevšimla, když se otočila zpátky, že ve dveřích stojí mamka, když však její mamka zaklepala na dveře, jako by se až teď probudila.

Řekla s veselým tónem: " Ahoj mami, co potřebuješ?"

Její mamka jakoby nechápala, co se s její dcerou stalo, řekla jakoby jen tak: "Volala jsem na tebe, ale ty jsi nešla dolů a ani si nezavolala, tak jsem se šla podívat co se děje", celou dobu, co říkalo tuhle větu si ji podezíravě prohlížela.

"No, víš ehm… Já jsem si pustila CD přehrávač, asi jsem tě neslyšela."

Řekla s pronikavým zakončením na konci věty.

"Dnes je venku hezky, ale ven půjdeš, až mi pomůžeš s nákupem a uklidíš barák. Je to jasný?"

"Ano, moje maminko. Pomůžu ti s čímkoli budeš chtít, ale večer bych se chtěla projít, když bude celý den pracovat. Ano, mamko ? Prosím, můžu?" řekla radostně a sklesle zároveň.

"Dobře, Magdi."

Divila se jak je milá a chce najednou, tak z ničeho nic pomáhat.

"Mamko a do kdy můžu být venku ?"

"No, tak když pomůžeš, tak do 11 hodin, ale v 11 hodin ať jsi doma. Jasný nebo se bude otec zlobit."

"Děkuji moje maminko."

Řekla hodně spokojeně.

1. Kapitola - 9. část

28. února 2014 v 21:21 Moje tvorba
Magdaléna - 9. část
Od té chvíle už nebyl jen tak někdo cizí pro Magdu, věděla, že ji zná a že s největší pravděpodobností žije v jejím okolí. Od té chvíle, když šla se svou kamarádkou ven: "koupat se, projít se, nebo nakupovat",prohlížela si všechny kolem, jestli se na ni náhodou někdo nedívá déle než 5 sekund. Zdálo se jí, že se ji splnil konečně její sen. Mít chlapa, muže nebo kluka. Jeho zprávy však připomínali spíš komplimenty než pozvání na nějaké rande. Přestala doufat, že ji někdy něco takového napíše a proto, když viděla po dlouhých rocích svého bývalého spolužáka Jakuba, rozbušilo se jí zase srdce jako na základce. Všimla si však, že z něho vyrostl, ale hezký mladík, avšak pěkný nabubřelec. Když už se konečně smířila s tím stavem krásných komplimentů na dobrou noc a nic víc, tak ji přijde sms s pozváním na rande. Nevěřila svým očím, když četla řádky v mobilu. Asi proto, nemohla tak dlouho usnout, pořád se jí v hlavě přehrávala ta zpráva. Nakonec však šťastně usnula.

Na druhé straně řadovky.

Po týdnu, dostal Viktor dávku sebevědomí. Hodně se mu dařilo. V práci dostal přidáno, jeho nejlepší kamarád si konečně našel tu pravou, rodina odjela do USA navštívit jeho sestru Martu, která se zasnoubila se svým přítelem Oskarem. Jela za ní celá jeho rodina: mamka, otec i jeho polomrtvý dědeček Ignác. On, ale nemohl odjet,neměl by, kdo hlídat jeho barák a jeho psa Gustava. A jeho práce? Tam si nemohl dovolit, když získal teď nedávno povýšení, někam odletět. Proč by tedy nemohl zkusit štěstí? A tak Magdě napsal zprávu v které stálo, že se s ní chce sejít. Byl to opravdu velký krok. Kdyby se mu, tak nedařilo asi by ji nikdy nenapsal zprávu s námětem: rande. Velký skok potřebuje větší sebevědomí a to Viktor v tuto dobu měl.

Měsíc se vyhoupl na černé nebe s plno jiskřícími hvězdami. Letní noc voněla tymiánem a levandulí. V dálce zněl zvuk cikád, které si v noci hráli. Na ulici nebyla ani noha, ani ta šedobílá kočka, co si hrála každou noc u popelnic tu nebyla. Byla velmi klidná a tichá noc. Bez sebemenších okolků zalehl Viktor do rozestlané postele a po chvíli ustavičného převalování a probouzení, konečně usnul.

1. Kapitola - 8. část

28. února 2014 v 21:21 Moje tvorba
Magdaléna - 8. část
"Nechoď se mnou! Já to zvládnu sama, já mu věřím!"

"Vždyť ho neznáš!"

Vykřikla Kristýna.

"Ok, ale nechci tě mít na očích! Nesmí zpozorovat, že nás sleduješ, rozumíš?"

"Dobře, domluvíme se ještě zítra ráno. Zavolám ti v 10 hodin. Mamce ani muk!"

" Měj se. Dobrou noc."

Kristýna šla hned spát, co zavěsila, ale na Magdu čekala odpověď. Sms se jen tak nenapíše, to věděla i Magda. Sedla si na postel a začala psát: " Ahoj neznámý, taky bych Tě chtěla poznat trochu víc. Ok, zítřek platí, v 5 hodin u rybníka Libora. Tvá Magda", odeslala sms a oddychla si.

Někdo na druhé straně řadovek měl velkou radost. Byl to pohledný černovlasý na krátko ostříhaný mladík ve věku 20 let, který se do Janáčkové ulice přistěhoval teprve před rokem a něco. Jmenoval se Viktor. Znal rodinu Čermákových jen tak zlehka, když se potkali na ulici mile se pozdravili, sem tam něco prohodili, ale jinak o nich nevěděl zhruba nic. Věděl akorát to, že mají krásnou dceru Magdu. Věděl, že by nikdy se neodvážil přijít k nim domů a jen tak zazvonit a zeptat se jestli je Magda doma.

Jednou, když Viktor a jeho střelený kamarád Bořa šli na místní diskotéku, potkali tam Magdu. Tehdy je ještě ani neznala, byli tam nový a ona místní. Bořa tam přitáhl Viktora, aby si už našel konečně nějakou slečnu, ale to se nestalo. Místo toho si Bořa všiml, že jeho kamarád Viktor pokukuje jen, ale po očku po té místní dívce (Magdě). A tak si řekl, že pro nejlepšího kamaráda udělá všechno. Poptal se svých známých, kdo že je to ta mladá brunetka s krásnými hnědými kukadly? Pár lidí, bylo tak napraných, že ani netušili, co se jich Bořa ptá. Potom, ale jedna jeho známa se chytila a řekla, že ji zná, že je to kámoška její kámošky. Bořa od své známé, pak za hubičku vymámil její telefonní číslo. Přišel za Viktorem, podávaje mu lístek s číslem a říkaje: "Tady máš to číslo od té brunetky co po ní tak pořád koukáš". Tehdy Viktor řekl: " Ty jsi už asi hodně opilý co? Ale tak dej mi ho, ať mám od Tebe klid." Dlouho si nevzpomněl na to číslo, které mu asi před rokem sehnal kamarád, ale před několika týdny dělal úklid v baráku a tam našel papírek s číslem od Magdy. V té chvíli mu došlo, že by se mohl pokusit ji napsat a sejít se s ní. Jelikož nevěděl jak začít, zvolil jednoduchou variantu, napsal ji zprávu jako zcela neznámý člověk. Stálo v ní : "Jsi opravdu krásná holka, moc se mi líbíš, tvé ruce jsou jak sametové rukavičky." Byli to romantické poklony, komplimenty, co jí začal každý večer psát na dobrou noc. Jednou se stalo, že se přeřekl a napsal ji : "Dobrou noc, Magdo."

1. Kapitola - 7. část

28. února 2014 v 21:20 Moje tvorba
Magdaléna - 7. část
V rychlosti si umyla zuby. Vysprchovala se a běžela do svého pokoje, jelikož tam měla svůj mobil, který už z dálky slyšela bzučet. Doběhla do svého pokoje, sedla si na postel a dychtivě vzala mobil do ruky. Přišla ji nová zpráva! Byla od neznámého. Asi před týdnem ji napsal první zprávu. Tehdy si myslela, že je to nějaký její spolužák a dělá si z ní blázna. To se, ale po nějakém tom dnu změnilo.

Říká se, že když někoho neznáš, nevíš jak vypadá a vlastně nevíš jestli si z tebe ten dotyčný nakonec nevystřelil neměla by ses zamilovat. Tehdy, ale naše milá Magda porušila tohle pravidlo a bláznivě se zamilovala do tajemného neznámého a na Jakuba jejího bývalého spolužáka úplně zapomněla.

Obvykle se ve zprávách, které dostávala psalo: " Jsi opravdu krásná, tvé oči jsou jak kousky čokolády" nebo "Chtěl bych hladit tvé krásné vlasy a cítit jak krásně voníš".

Tentokrát však žádné lichotky, poklony ani kompromisy nezazněly. Vypadalo to, že to nepsal ani on. Nikdy ve zprávě nenapsal: Zvu Tě na koktejl, Nesejdeme se?, Venku je, ale krásně nechceš se projít? Tyto slova nikdy nečetla Magda ve svých zprávách, ale dnes jakoby hrom do něj uhodil, se stal nějaký zázrak.

Otevřela zprávu a v ní stálo: "Ahoj Magdo, viděl jsem Tě dneska u rybníka Libora. Chtěl jsem Tě oslovit, ale neměl jsem odvahu, když jsi tam byla se svou kamarádkou. Dneska jsem si řekl, že už s tím skončím! Chtěl bych se s tebou zítra sejít u rybníka Libora v 5 hodin, večer. Budu čekat u stavidla. Prosím přijď za mnou. Tvůj Ctitel", dočetla ani nedutala, jak byla zaskočená. Okamžitě vytočila číslo Kristýny.

"Ahoj, představ si. Psal mi ten neznámý. Chce se semnou se jít u rybníka Libora a prý mě tam dneska s tebou viděl. Co když je to ten, kdo ti sebral oblečení?", vyhrkla.

"Cože? Chce se s tebou sejít? Půjdu s tebou, kdyby se něco stalo. Můžu kohokoli zavolat i policii!"