Září 2016

"Strach z vlastních myšlenek"

12. září 2016 v 0:13 Moje tvorba
Taky se Vám stává, že co v hlavě to na jazyku? Mě, dost často, ale i přesto mám dny, kdy mám doslova strach z mých myšlenek. Kdy mě mé myšlenky dostávají do trapasů a nesnázích.
Trapasy, to je moje... a vždy bude, jiná nebudu. Jdu si takhle po chodníku na tramvaj, mám toho dost na celý den. Když jsi jdu tou cestou zdlouhavou mám v oblibě si říkát v duchu, co musím udělat, v kolik a kam zajít, s kým mluvit a jak? Shrnu si vlastně celý den, ale ne v bodech, ale doslova ve větách, odstavcích. Občas se sluchátky v uších. Nicméně stalo se mi už mnohokrát, že vidím kolemjdoucí s kterými se míjím za pochodu do cílové pozice, jak se na mě zvláštně koukají někdy rozpustile usmívají a říkám si co se děje? Oblékla jsem si snad tričko naruby? Což se mi nikdy ještě nestalo. Musím zaklepat. Klep, klep a klep. když v tom se přistihnu, že to co si říkám v duchu, říkám vlastně úplně srozumitelně NAHLAS. Vyděsím se tak , že strnu nachvíli na místě a přemýšlím jestli náhodou nepatřím do blázince či zrychlím a snažím se nemyslet na to, jak jsem u toho asi musela divně vypadat. Nejhorší na tom, je, že si to vůbec neuvědomuji, kdy přecházím z jen myšlení na mluvení + myšlení. :O
A ta méně vtipná část? Je o tom, že nejste to jenom Vy, kdo má strastiplné dny a problémy, ať už kdekoliv a má pocit, že nejlepší by bylo zdrhnout od toho všeho, co Vás tolik ubíjí. I mě se to týká, byli dny a občas ještě jsou, kdy nastává okamžik: Musím odsud pryč, rychle a jakkoliv! Nakonec se to nekoná a já dál žiji v klidném postředí, jelikož se to uklidní. Mám smysl pro dramatičnost a zveličování hloupostí na příšerné a katastrofické věci. Tak se nedivte, že občas mi hrábne :D a chci utect od všeho. Většinou zjišťuji, že to tak horké není jak si myslím a situace se nakonec sama uklidní. Takže občas mě děsí myšlenky, že není východisko rozumné a představte si a ONO JE!
Pro dnešní noc vše a přeji pěkné dny strávené s rodinou, přáteli a známými. Samota nenípříjemná věc.
Dobrou noc. :)